Balada kralupská

Na kralupském náměstí
farář stoje vykuřuje
útroby jež pohřební vůz
pod věží tu odhaluje.

Z věže zvonů hlas tu zní,
všechno vůkol přehlušuje,
že až slechy zaléhají,
v tom všedním popoledni.

Houfek lidstva v černých šatech
shluknul se bokem pod věží,
kde jak na dlani má je
kovový Švejk, co u radnice dřepí.

Potutelný jeho úsměv,
měří nyní pozůstalé,
pes, co v klíně jeho zaleh
též k nim hledět neustane.

„Tak je tomu zde v Kralupech.“
dotvrzují dva penzisté,
co opodál na holubech
páchali houskami milosrdenství.

„Ba, čumí na ně i na svatby.“
potvrdil jeden druhému,
zatímco pozůstalí
začli již odcházet na kar.