Třesavka

Vrabec bolí,
stěny hnízda se prohýbají pod vichřicí,
tkví v pohybu s vrabcem,
v ohybu takovém, že si ani nestíhá stavit hnízdo vedle.
Peří se trhá a peří padá, jakoby dole vypelichal nějaký pták.
Přikrylo ho něco, ale ne peřina, o té se mu ještě nezdálo.
Kdyby se rozhodl vyletět pryč, z takového roje větví, vítr by ho odnesl zpět:
Zabalil do skořápky a pěkně mezi větve.
Tak aby mu bylo nebylo teplo.

„Dřív nebyl takový čas zpívat si meluzínu.“

Do kroku i pro ducha klepe se každý vrabec v každém hnízdě sleduje prázdné přízraky peří poletovat,
snad že vyhlíží co a jak s hnízdem.