Básnička

Kdysi z radia zněli Oasis.
A já si takhle jednou sedl pod stromem
a zkoušel nic nevnímat
a dotkla se mě čirá existence..

Čerstvý středoškolák co nevěděl nic
ani to co chce chce smrt říct svým slovem
stačilo jen pobývat
a sama dotkla se mně bytí esence,

Smrti nic jsi mě nenaučila
jen jak se stahovat do ulity a nevěřit
a kalkulovat o lásce

Svět zralých je ,,černá díra´´
takový život nechci vůbec žít
i kdyby mě bůh měl za zrádce...

*

Víte kdysi tenkrát u toho stromu
jsem věděl víc než teď
uměl jsem žít
uměl jsem jazyk lásky..

Vzpomínám na tu dobu
někdy až ztrácím řeč
zbývá mi jen cit
chci jí i ze sny zpátky...

*

Jednou zase procházka do lesa
udělá si výlet do mě
Věřím , že jednou se to všechno vrátí
a já- jen usměju se skromně...