Umírám životem v životě
umírám sám ač nejsem
jsem jako hrníček na plotě
poléván sněhem a deštěm.
Občas mě vítr pošoupne
přehodí na jinou stranu
chladně i horce ofoukne
otupí mou ostrou hranu.
Občas si kluci z vesnice
kamenem zahází na plot
někdy mě trefí do líce
až vzteky mohu prasknout.
Tak si tu žiju bez příkras
ztracený uprostřed čtvrti
občas je slyšet hodokvas
občas jen pachutě smrti.
Neumírej, na to je vždy čas. Vem svůj hrníček z plotu otoč jej a nalej si do něj pořádnou valašskou medicínu a připij si na zdravi.
09.05.2023 20:32:12 | Marťas9
Na zdraví
10.05.2023 08:04:14 | Ďábel sám
Tvé plotní dílo mne zaujalo svým obsahem. Skvělá metafora...
09.05.2023 19:08:52 | Koala
Děkuji
09.05.2023 20:23:20 | Ďábel sám
Klasika na těch vesnicích
09.05.2023 11:32:11 | Marry31