teorie všeho

prstem taháš krátký videa z fb

skroluješ čas pod lištu odpoledne

v jednom z těch videí

za flaškou coca-coly čelem ke kameře

stojí plnoštíhlá dívka 

nejdřív láhev odšroubuje a pak

si svlíká kalhotky 

černé hrdlo láhve jí zakrývá klín

kam nejspíš koukaly ty tři miliony lidí před tebou

i ty si myslíš že vidíš víc než kdy uvidíš 

chvíli jen tak koukáš

jen do tebe vhodit pětikačku

ale to už ona sype do misky balení mentolek

jednu po druhý pak z metrový vzdálenosti

snaží se vhodit do odšroubovaný lahve

po jejím třetím pokusu jdeš dál

tři miliony lidí před tebou šli taky

možná to někdo pochopil

možná to někdy pochopíš

marně se schováváš

jako by ses chtěl schovat za sebe za svý tělo

před rozostřeným objektivem světa

ani nevíš kdo do tebe jednu po druhé

háže svoje ocucané mentolky

trefuje se nějak podezřele často 

není to vůbec vtipný

z očí se ti valí

zpěněný proud zmaru

pochopíš ty někdy

to svoje nevlastní já co neposlouchá

a tropí neplechu za zavřenýma dveřma

chápeš jen matně že život často připomíná

házení mentolek do úzkých hrdel plastových přeludů

kdy se konečně trefíš i ty

kdy konečně budeš mít pocit že tohle video

že tohle video v tvý hlavě je to pravý

kdy konečně zaplaví tě pocit že seš to ty

žes vyhrál tři miliony

kdy konečně si budeš náležitě

nepřináležet

figurínovej režisér krátkýho videa svýho života

co se ho jednou někdo možná na chvíli

dotkne prstem

a dost možná ani nedokouká do konce