rány sypu solí
rány sypu solí
proč jenom duše křičí
a já přesto nesvedu
nesvedu řádky naplnit slovy
když pokaždé smysl se v prostoru rozptýlí
mezi vyschlá stébla lučních parketů
kde znavený tanečník motýlí
rány své hojí
kouř táborových ohňů se vkrádá mezi domy
aniž by zaklepal a ujistil se, zda je zván
proč jenom nesvedu
sdělit Ti v odletu
jak moc to bolí
že člověk zůstane sobě sám
a otevřené rány slepě sypu solí
však v paměti uchovej
byl's, jsi a vždy budeš milován
Poslední tipující: Jarunka, nehledaná, Bufik, jenommarie, RadekČ, Helen Mum, Jan Kacíř, Marten, Fialový metal, Jiří I.Zahradník, ...
Komentáře (25)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk12.08.2023 22:52:00 jenommarie
Jsi plná ran a lásky.
Přepsat ty rány
není snadný.
čerstvými slovy
aby se zhojly.
A opět vznesla se
ta křídla motýlí.**
Smutná, ale moc hezká báseň milá Narro*. :)
13.08.2023 08:54:02 narra peregrini
Děkuji Maru, za citlivé čtení. Víš, nejsem si zcela jistá, zda je to ve skutečnosti smutná báseň. Přišla jsem na to už dávno, že to nejpodstatnější si stejně budu muset prožít sama. A možná, že tak to má být? Jen někdy, mě to znovu překvapí... A nebo platím daň, že snažím se nebýt druhým na obtíž... a pak to vypadá, že nikoho nepotřebuji.. a možná, se o tom snažím sama sebe přesvědčit? Vlastně ani nevím. Tak či tak ... si každý svou cestu stejně musí vyšlapat sám... tak nějak o tom to celé je. Do jaké míry to tedy je smutné? Sama nevím...
14.08.2023 20:50:11 jenommarie
Ano vím, toto si musí každý projít sám a věřím, že se děje jen, co se má dít.
Mám to tak též. Takže ti rozumím. Děkuji TI moc milá Narro a ať se TI daří ve všem. :)
09.08.2023 20:00:32 Helen Mum
Velmi mě oslovila Tvá báseň!! dovolíš-li, prosím, postačují mi k souznění tyto Tvé verše:
proč jenom duše křičí
a já přesto nesvedu řádky naplnit slovy
když pokaždé smysl se v prostoru rozptýlí...
proč jenom nesvedu sdělit Ti jak moc to bolí
že člověk zůstane sobě sám...
Ach ano... Děkuji, milá Narro, a moc se omlouvám!!... :-)
09.08.2023 20:08:51 narra peregrini
Milá Helen, moc děkuji za Tvou stopu a vůbec nerozumím, proč se omlouváš :) jsem velmi ráda, že našla sis zde své :)
09.08.2023 15:03:34 uživatel smazán
V citu psáno, beru si to hojivé a na oplátku k tobě to zavane i ovoní lékořicí:)*
07.08.2023 21:53:25 Marten
...tvá fotka mi připadá známá...;-) a báseň pěkná...
07.08.2023 14:59:31 Fialový metal
... těší se.
Těší, až rány se zhojí.
***
Krásné řádky.
Ať se Ti daří Narro.
07.08.2023 14:17:18 Ondra
Moc krásně-pravdivě napsáno, milá Narro.
Velmi silné...
Objímám a úsměv posílám, ať je alespoň trošičku lépe :)
Co bych troškařil - tady je plná náruč úsměvů s Tvým jménem :) :) :) :) :) :D
07.08.2023 14:14:16 Jiří I.Zahradník
... proč jenom nesvedu
sdělit Ti v odletu
jak moc to bolí...
Za mě nejlepší část básně.
07.08.2023 13:35:57 šerý
Jo, tak to chtělo. Spojit dva niky, v jedno poetické tělo.
Pěkně sis pobásnila.*
07.08.2023 13:35:57 šerý
Jo, tak to chtělo. Spojit dva niky, v jedno poetické tělo.
Pěkně sis pobásnila.*
07.08.2023 12:41:13 Ezop
Na začátku básnička ke své škodě déle nejasně přešlapuje, až vzniká dojem že bude asi o hledání básnické inspirace. Později jakmile se objevil kouř táborových ohňů (přestože i to je klišé) je povídání originálnější a vychází najevo že jde o bolest při loučení, hrdinka ji však překonává vřelou oddaností. Závěrečný patos je hluboký a poměrně důvěryhodný, dokázal podržet celou básničku.
Není snadné říct v básni "miluji tě" tak aby to znělo upřímně, opravdově, to se Vám paní autorko podařilo.
