Touha

touha zmizela mi po Tobě jako tma při východu slunce,

s flaškou, zeleným dýmem, hlavou prázdnou, sedím na louce,

koukám do dáli, kde děti si dříve hrávaly,

proběhla mi myšlenka dospělého člověka,

tohle není má nevinná vize, ani zdaleka

kde je doba kdy padouši žili jen v pohádkách,

kde jsou časy, kdy nepsal jsem své trable v řádkách,

kde jsou ty chvíle, kdy roztekál jsem se z Tebe, jak kdybych si dal emko,

je to navždy vše pryč? pověz mi má milá panenko,

kéž bys dokázala mluvit, uculím se,

rád jsem Tě poznal, v tvé plné kráse 

never forget