Je večer

Je večer,

usíná na korunách stromů,

něžně svou přikládaje hruď.

Vede náměsíčné na hnízda paranoie

a šeptá,

co našel ve hvězdách.

Je večer,

hvozdy dávno ustlaný mají mech,

poctivý vánek hladí, co vláti smí,

opilci čekají na výsměch,

než propadnou dalším

slinám noci.

Je večer,

lusknutím slzy obrací se sny

ve frontě na polštáři.

Je večer.

A nic víc…