Hele živote
Nebuď tak tvrdej
A utři mi pusu
Zmazala ji čokoláda
Víš ta s lískovejma
Kterou mám tak strašně ráda
Hele živote
Nebuď tak krutej
A vrať mi ten kolagen
Co zmizel mi z kůže
Ať lidi zas říkaj
Jsi pěkná jak růže
Hele živote
Nebuď tak hrubej
Nemusíš hned
Ťuťu ňuňu cukrbliky
(Já radši čerty
Co lítají z elektriky)
A ukaž mi
Ňákou
Pohodlnou
Vyšlapanou pěšinu
(Ne furt ty klikatý zarostlý)
Poprosím Boha
Ať ji zase
Neminu
Námět skvěle zpracován. Jasně a srozumitelně. Bez složitých rozervaných metafor
18.08.2023 13:36:29 | Admirál
Dékuju moc :)
18.08.2023 14:42:00 | Anfádis
Týýý brďo...To jsem nevěděl, že krása je v kolagenu. :-))
17.08.2023 17:35:48 | Jiří I.Zahradník
Tak to máš určitě mladou ženu, která to nemusí vůbec řešit. :)))
;)*
17.08.2023 17:55:40 | Anfádis
Mladší je...ale je i vnitřní krása... přeci. :-)
17.08.2023 18:10:07 | Jiří I.Zahradník
Krásná a trefná, milá Anfádis ;)*
Přesně - chytit ten život za pačesy (jemně, něžně, ale pevně) a nedat se jím ovládat :)
Měj se kouzelně s úsměvem na rtech ;)*
17.08.2023 11:11:20 | Ondra
Moc pěkná, Anfádis!
Mě jako kytička připadáš:)
17.08.2023 07:22:56 | Žluťák
Ale prosím tě...díky! :))
17.08.2023 07:27:24 | Anfádis