Nad ránem

Pravda už pomalu protíná tmu,

pomalu - jako meč - jako ty básně,

které ti píšu v hlubokém snu...

Odkrývá tajemství zrozená z vášně.

Cítit se naživu - cítit se krásně

- pocity převáží veškerý vhled,

Vzpomínky, které se nezdají jasné,

vracejí se, když je lepší nevědět.

Horizont modrá, tak zavíráš oči,

radši se vracíš do říše snění,

usínáš, cítíš se stejně jak v noci,

myslíš si, že se to do rána změní.

Až slunce vyhraje souboj s tmou,

to, co si myslíme že máme,

nebude nic, než jen vzpomínkou,

co jsme ztratili nad ránem...