Tati
Tati
Osud mi dnes připomněl
Tebe, táto
Moje srdce sevřelo se steskem
Probírala jsem se tvými spisy
Zavzpomínala přitom na dětství
Líbivé asi jako hnusné bláto
Kulantně: Neoplývalo leskem
Narazila jsem na tvou lež
Ta naivita mě vždy vyděsí
A už jsem zase nasraná
Ježíšmarjá
A za chvíli
Dušičky
Komentáře (22)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk29.10.2023 11:02:57 kozorožka
Člověk by chtěl, aby naše rodiče byli milující a laskaví, prostě dokonalí. Jsou to ale jen lidé, jako my. Zeptejme se našich dětí, zda jsme takoví my… A naši rodiče to měli těžší. Fyzické tresty byly normální věc. Výchova byla zásadní věc. A být laskavý, když dítě není podle představ? To by přece bylo nevýchovné. Milovali nás, jak uměli. Milujme, jak umíme. A buďme lepší než naše rodiče. Jinak svět kupředu nepůjde … ;-)
29.10.2023 11:18:21 Anfádis
Ano, Veroniko, v obecné rovině s tebou naprosto souhlasím.
Můj táta se mě ovšem nikdy ve špatném slova smyslu ani nedotk, je to o něčem jiném... ale to by bylo na dlouhé povídáni...navíc jssm na něho hrdá, měl širokej záběr, ten náš táta.
Byl milujícím a milovaným otcem, jistě, a právě proto mě některý věci strašně štvou ... tak to někdy je s milovanými osobami
29.10.2023 12:33:34 kozorožka
Ano. Je to ale tak, že jsme si zrcadly. Když nás něco štve, něco nám to říká o nás samých. Jen na to přijít ;-)
29.10.2023 17:04:13 Anfádis
Je to velmi prosté. Naštvaná mohu být na sebe akorát kvůli tomu, že jsem nenašla sílu mu říct pár věcí. Když jsem tu sílu dejme tomu měla, už nebyl.
28.10.2023 17:30:49 uživatel smazán
Tohle moc neumím, ale...
hmm...
nechceš říct nějakej vtip?
28.10.2023 17:54:04 Anfádis
Žluťásku, sem s ním... fórů není nikdy dost :))
28.10.2023 18:26:50 uživatel smazán
Kdysi jsme se potkali,
Anfádis a já,
jenže jsme se neznali
a byla celkem tma...
28.10.2023 15:55:54 Marťas9
To je mi líto Anfádis, já byla ta šťastná všechny blízké jsem milovala a oni mě. Ty co už tady nejsou, oplakavávám v básničkách a vzpomínám, jsem za to vděčná. Objímám tě, ať je tvůj smutek je menší.
