...

mám jeden nebo víc
už nevím
hodně se tu stalo
mám prostý záblesk
jak to říct
na příběh.. strašně strašně málo

něco je ve tmě
někde záblesk doutná
a prosvítá pár doteků
postava za závojem
v mlze
v tůních
obrys jenž ve tvar splývá
poslepu

poznal bych kdyby zase vešla
po vůni
po ozvěnách
bezvětá
otiskla navždy
do vzpomínek se mi
a já své prsty proplétám

do jisker vzduchu
v zapomnění
do jarní trávy .. zná ten krok
zůstal tu po ní
záhon včelám k chuti
rozkvetlé barvy
epilog....

možná že z čokolády měl být zámek náš
a všude kolem mango v květu
už mluví...což
za náhodu neschováš
a já své verše
...víc už nerozkvetu