Zmrzlinářovo blues

Na konci ulice postával zmrzlinář
v chmurném dešti
byl chudý že zmrzlinu nabízel
i za podzimních mlh a plískanic
přestože dobře věděl
že nic neprodá.

Přesto každý den svůj vozík
táhl před sebou
a kapky mu do kroku zvonily o plechové poklice
jak činely a triangl
až sladkou hmotu rozmočily na kaši

v listopadovém dni jež nasákl kalným dýmem
mrazivý vítr cvičil
v podzimně laděných korunách
na jazzovou trumpetu
teskné blues

do šedých ulic začal
drobně padat sníh
jako předzvěst blížící se
dlouhé a úmorné zimy
tak zmrzlinář naposled přiklopil víka hrnců,
sbalil svůj pojízdný obchůdek
a vydal se zpátky na štreku