Ořešák

Orvaný ořešák v únoru,

solitér, co sílu ztrácí,

netečný k matnému obzoru,

jenž černí lemují ptáci

Zahnaný do koutů zahrady,

ve větvích kovová vata

V dekádách vše nechal za zády,

teď zbývá sekyra kata

Je prázdná houpačka z provazů

Těch dětí, co má své vnuky!

Čistý sníh po ráně do vazu

tak blízko - na dosah ruky