Odkapávám

 

Po stehnech tečou

kapičky života,

záplava krve

v řečišti kolotá.

 

Sráží mě bolest,

čerstvá i minulá,

z duše i těla

červeň se řinula.

 

Ze křehkých útrob

po vlnách karmínu

odplula síla,

bez které zahynu.

 

Mé žití samo

opouští dělohu,

vodopád zkázy

zastavit nemohu.

 

Za chtivost klínu

nastala odplata,

zemdlená schránka

křečemi rozťatá.

 

Otáčím hlavu,

jak žena Lotova,

za městem hříchu,

kde zkáza hotova.

 

Podobna sloupu

v záplavě rumělky,

vyčkávám léku

pro úspěch nevelký.