Návštěvnost
příběh
příběh
míjíme se v temnotě
zapadlého stánku
s cukrovou vatou
pouťové abstrakce
našeptávají portmonkám
o niternosti otvírání
kolidujících drah burčáku
jen jsme se chtěli nerozcházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu...
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskCukrovou vatu už jsem neměl, ani nepamatuju. :-)
15.01.2024 19:27:25 | Dračí
Strašně dlouho jsi tu nebyl. Já zapátrala v paměti a vzpomněla si na Chestera, /je to můj miláček, nikdy jsem mu to neodpustila/ a pak jednu tvoji s netopýry, pamatuješ? A už mi v hlavě naskočila profilová fotka a pak se podívala a máš pořád stejnou... :) Mám fotografickou paměť a ta je jako slon, svým způsobem.
Tahle setkání znám a tu chuť jsi namíchal tak akorát.
14.01.2024 17:14:14 | tide
Ahoj. Mno... podle nicku a ani podle toho jak jsi tu dlouho fakt nevím. Ale jsem rád, že si pamatuješ můj pravěk :-D
Chester to posr... Debil
14.01.2024 17:34:39 | Marcone
Ten tvůj šupšuplík do sebe fakt hoooodně pojal... je super, že mu občas odlehčíš a vytahuješ... Tahle láska z pouti je ke konci hodně silně emoční třesk cukrový vaty.
Skvěle napsaný příběh.
14.01.2024 15:47:33 | cappuccinogirl
Njn, začínám lemplovatět a napsat něco novýho je pro mě téměř nadlidský výkon. Tak alespoň tak...
14.01.2024 15:49:19 | Marcone
Skvělý tvý "tak aspoň tak"... ráda jsem četla, je to hodně dobrý. Jseš dobrej a emoce ze sebe valíš skvěle...tož doufám, že tě ta tvá "lemplóza" co nejrychlejc pustí:-)
14.01.2024 16:05:37 | cappuccinogirl
Toho bych se nebál, cappu...
14.01.2024 16:08:53 | Marcone
Tož když ty ne, tož já...taky ne...a nebo za dva:-):-):-)
14.01.2024 16:11:34 | cappuccinogirl