Cestovatel ve svém kraji
Cestovatel ve svém kraji
Anotace: Více lyrická, příroda je zde použitá jako jinotaj pro mého milého, takže báseň je i zamilovaná, zamýšlí se nad životem
Kde končí nebe lidských pravd a tezí,
začíná ráj,
v němž jako každý jiný dnem i nocí
hledám svůj kraj.
Jsem cestovatel, však bojím se cest a neznáma,
cestovatel z donucení hybatelem vnitřních sil,
tak jako každý jiný
zesnul bych, kdybych zastavil.
Obešel jsem mnoho krajů, topil se v dáli od okrajů,
zažil si své od místních, co před bouřkou nabízí střechu,
v jejich očích mohu být vážený host
i zoufalec, jenž klečí a prosí o útěchu.
Znaveně dýchám a zavírám oči v malebném kraji,
na půdě slunce slámou prosvítá,
s tou slámou mlčky až dětsky si hraji,
v níž je má duše, smutkem i štěstím, rozpitá.
Rozpouštím vlasy, pak předstírám lehkost vodní víly,
nořím se do modré tůně v tajném lese,
kde cítím samotu své vlastní síly
a tělo v objetí průsvitné vody tiše se třese.
Po trávě a po strništi chodím bosa,
putuji kopci navečer k ránu,
v kraji, kde může padnout rosa,
padám taky, šeptem křičím... stejně vstanu.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskPřenádherné...
07.03.2024 12:23:35 | Tóny duše
cestovatel se nebojí...
10.02.2024 01:03:35 | enigman
první řádky jsou výborné, slova ještě nesou svůj význam a něco i zajímavého říkají, počínaje výrazem "jako každý jiný dnem i nocí" vycházejí fráze. Nejde najít "pachatele", v toku vyprávění se frází stává každé slovo, když náboj vyprchal a zůstal neznámý němý úmysl. Stává se to dílům delším a s všeobecným tématem typu "o životě". Použijeme tu přirovnání poutníka po krajině, ale ono to dlouho nevydrží (poutník v krajině je také už klišé) a když se opakuje počtvrté "kraj" všechno už zabarví otazníky a k textu nedůvěra. Až tak může (i dobrý a upřímný) autor u čtenáře dopadnout.
Je ale možné jak říkáš, že básnička je osobní a někdo té mapě s jejími stanovišti rozumí dobře a potěší ho. To je možné. zdravím!
09.02.2024 11:53:42 | Ezop
Mně se báseň moc líbí. :-)
09.02.2024 11:31:45 | kozorožka
mně se nelíbí autorčino sebevědomí projevené v podtitulku, když následuje dlouhý vzletný text víceméně o ničem a plný chyb. např. "z donucení hybatelem vnitřních sil" ?? nebo "v dáli od okrajů", "se slámou si dětsky hraji (dokončená věta) v níž je má duše (pokračování)" chvíli mluvíme jako muž, pak zas jako žena, opakujeme frázovité výrazy a občas i čiré nesmysly (navečer k ránu), správně "zoufalec jenž"
celkově uznávám že Vivaldi je krásný, ale básničku není možné napsat bez práce, bez nasazení, kvalita díla nikdy není dopředu dána, tím spíš filozofického, autor se musí o výsledek bát, jaksi se potit v obavách jak to dopadne. Dá se tomu říct "pokora". Na literu jí netřeba, ale Vivaldiho ctitel by ji měl znát.
09.02.2024 09:55:36 | Ezop
Díky za reakci, no nějaká nesmyslnost byla zamýšlená, takže to beru jako úspěch... :D nevím, kde přesně jde vidět to sebevědomí? A i kdyby bylo, proč je to špatně? :-) gramatické chyby opravím, děkuji. No spousta těch věcí pro mě osobních je tam schovaná a asi dávají básni více smysl, když je zná, nevím, ale báseň rozhodně není o "ničem", právě naopak, všechno jsem dost pečlivě přemítala, ale jak říkám, je to hodně osobní a asi právě to tomu přidává hodnotu... Mohla bych se zeptat jaké frázovité výrazy?
09.02.2024 11:07:42 | Vivaldi je nejlepší