Proč mi pánbůh nenadělil?

Proč mi pánbůh nenadělil muzikantské uši?
Proč nesvedu zahrát píseň jak moc ti to sluší?
Do každého tónu vložit vibrato a chvění,
jsem však hluchej jak ten pařez, to se sotva změní.

Proč mi pánbůh nenadělil malířovy oči?
Proč se ke mně, jako vždycky, zase zády točí?
Nemám šanci stvořit portrét ani zátiší, či akt,
nadosmrti budu mazal, to je smutnej fakt.

Proč mi pánbůh nenadělil básníkovu duši?
Proč nepošle ke mně múzu, to jen on sám tuší.
Nedokážu spojit slůvka v smysluplný rým,
svými verši nedobudu žádný dívčí klín.

Proč mi pánbůh nadělil jen putyku a chlast?
Proč se musím každé ráno v kocovině třást?
O tom, že jsem bohém můžu navždy jenom snít,
v hospodě vést hloupé řeči, litovat se, pít.