Plno lidí všude kolem,
jako černá ovce si neustále připadám,
svoji odlišnost jako překážku nechci brát,
jenže posměšky na mě všichni chtějí klást.
Nevidím ostudu v odlišnosti,
nechybí mi nic k výjimečnosti,
sny rád bych si splnil,
zábavu rád bych si užil,
ale na každém kroku zavržení.
Skrze prsty na mě všichni koukají,
nikdo porozumět mi nezkouší,
dokážou mě odhodit jako kusy bezcenností.
Proč mě nikdo nevidí?
Proč mě nenávidí?
Hodiny sám sebe se ptám, proč se nemít rád.
Překážky ve svém osudu nalézám,
snahu vše překonat do své radosti dávám,
za sny se honím,
časem si uvědomím,
jací lidé za to utrpení stojí.
Vítám Tě mezi námi a hned na úvod jsi napsal velmi pěknou básničku.
Každý jsme ,,jiný"-jedineční. Lidé za Tvé utrpení nestojí a pokud to bude možné, dívej se na svůj Život z jiného úhlu. A hlavně-měj se rád. Potom je vše snažší.
12.03.2024 23:02:48 | Jarunka
Všichni se nějak lišíme, tím jsme jedineční, někdy ale odlišnost přináší do života problémy a to je smutný. Jen omezení lidé ubližují druhým... bohužel děje se to stále častěji a to je znepokojivý.
12.03.2024 21:13:28 | cappuccinogirl
každý jsme "jiný"... možná to někdy není lehké, ale - člověk nedostane, co si sám nedá;) moc pěkně napsáno*
12.03.2024 20:55:04 | Sonador