Avatara

Měsíc ten stříbroprstý pianista

stacata drnká o měděné vlasy Múz

tam nad jezy

co hučí tesknou písní, bláznivé bosonohé Viktorky.


Tam čekám s obnaženou lící

na tvé doteky

těch jemných ušlechtilých rukou,

co bubnují stupnice do kůže mých zad,

bez hlesu nad strunou Stříbrnicí,


když sama

v hloubce duše dlící

s plamínky svíc v očích,

touhou topím se dál

v zrcadech světů

zřící

...

a nikdo,

nebude tě více mít už rád!