Sbormistr dívčích těl

Nejdřív jen seděl na židli

v obyčejném saku a košili

beze jména a bez tvaru

jak všichni v auditoriu

Pak stál tam a jako by čněl

uprostřed jemných dívčích těl

když ladnými tahy zápěstí

rozechvíval v nás tóny radostí

a náhle  ¬  snad i zázrakem –

sám sebou stal se souzvukem

lhostejno kdo z nás vrásky měl

hudbou v tu chvíli rozkrásněl