Cestičkou neznámou
do ústi hlavně
jdu s hlavou vztyčenou
bez strachu,
marně.
Na kraji spouště
ční nenávist
z krásy do pouště
jen třesk a hvizd.
...a kulka z olova
pročísla vlas
je konec domova
změnil se čas.
Tělo se zvrátilo
a padlo k zemi
za chvilku ztratilo
svou duši v nebi.
Pěkná básnička, jenom si řikám, že popravu zaslouží většinou ti největší lotři. Zaslouží si potom nebe?:-)
13.04.2024 08:21:26 | Žluťák