Anotace: ...
Opuštěná
Kdyby si mohla stěžovat,
všechny ty příběhy někam psát,
třeba by znala naše jména,
lavička v parku...opuštěná.
Kdyby jen mohla povídat
kdo nesměl a chtěl se sobě dát,
který to muž a která žena,
lavička v parku ...opuštěná.
Kdyby jen mohla prozradit,
jak se dva lidé umí rdít,
navždy však zůstane umlčená,
lavička v parku...opuštěná.

26.03.2026 01:04:24 Jan Kacíř
Ta tichá místa poztrácená, kde někdo šeptal někomu. Ta tichá místa kdekomu a nebo mojí bludné mysli, ztracená a nevrácená...
09.12.2024 21:37:00 Jarunka
Pěkné téma a já si také při Tvých verších na jednu vzpomněla.
Moc hezky napsáno .-)
19.04.2024 18:26:03 uživatel smazán
Ono je totiž občas celkem riskantní si na takovou lavicku sednout, po tom co všechno už zažila:-D
18.04.2024 08:52:13 Marry31
Skvělé, já jednou psala úvahu z pohledu takové lavičky. Byl to tuším nějaký sloh do školy
18.04.2024 09:46:41 Dreamy
...ta lavička je asi 50 metrů od vchodu na MěÚ...nedošla jsem ani do prvního patra a v mezipatře jí věnovala tady těch pár řádků...nemít telefon, asi bych ji po vzoru pana Neckáře (miluju-maluju) zapsala někam na stěnu...:-)
Díky Marry za zastavení. :-)