Opuštěná

Ostatní to sice ještě brání, 

jenže pro mě to skončilo, 

dávno jsem se odcizila, 

už je to zcela jiný svět. 

Já už to všechno 

zažila, viděla a cítila, 

a taky několikrát oplakala, 

snad to vnímali celé jinak. 

Říká se, že čas nic nenavrátí, 

ale jestli se všechno děje jak má, 

přece jen bych se snad zeptala, 

co mělo tohle znamenat? 

A taky, když už se ptám, 

kde se v nás bere chuť žít?

Proč už mám zase jít a opustit? 

...a budu se potom moci nadechnout?