Jako samostatný strom.

Jsem jak samostatný strom

v obilném lánu zapomnění

cloumaný větrem, pomluv, lží a úšklebků.

 

S kořeny pevnými, jako skála já tu stojím

zcela nahý bez plodů a bez listů štěstí.

 

Jsem vítěz, či snad poražený?

 

Jak rád bych kráčel se zelenou ratolestí.

V korunách stromů, v mé vlastní mysli

skrývá se žádost, touha žár,

já cítím však stále teskný zmar.

 

Ve větvoví mého stromu

usedlo ptáků pár

ke krátkému odpočinku.

Zazpívají píseň a za chvilinku

ti poslové Boha odletí.

 

Životem trmácím se s pocitem, 

že kutálí se od desíti do pěti.

Bůh mi dal křídla

já ztratil jsem je.

 

Zbylo mi jen větvoví.

Popraskaná kůra.

Stojím tu v poli obilném a čekám.

 

Čekám déšť lásky a vláhu chtění.

Nebojte se, já čekám.

Nebojte se, já vytrvám.

 

Já kvůli Vám tu vytrvám.