BRNO

Jednou nohou stojím v Brně, 

osvobozená z kletby maloměsta, 

a přece, i když je od pohledu pěkné, 

nechce se mi věřit, že se tu zabydlím. 

Je lákavé ale tak nějak podivně, 

až se mi roztáčí můj vlastní svět, 

snad ani nepomyslím na to, 

že tam mám zůstat, a nevracet se. 

Co mi zbývá, dám mu šanci, 

zda ji dá i ono mně, se hned tak nedozvím, 

ale možná se vzájemně zalíbíme,

a třeba v sobě po sobě zůstanem.