Panenka rozmilá

 

Má panenko rozmilá

malovaný džbánek si rozbila

vyklouzl ti na podlahu

doušků vody rozlila

 

Žádné střepy na podlaze

ale kaluž slziček

slzy velké jako hrachy

uzlíček slaných kuliček

 

A pročpak si je ronila?

 

Je mi tak teskno

jak málo je ochoty

kolik je zloby a strachu

co zbylo z dobroty

zamíchaly se pořadníky

dobré lidské hodnoty

jako balíček karet

 

Zbylo jen pár drobečků

co na prstech spočítáš

a do dlaně smeteš

když ráno s východem slunce

svůj mazaný krajíc dosnídáš

 

Okno světnice otvíráš

nasypeš je ptáčkům

s pocitem natěšeného dítěte

 

Který z nich přiletí

do zobáčku posbírá

ždibečky posnídá

své bříško nasytí 

 

Bylo tomu tak vždy, ne? 

 

Ach, asi ano

jen jsem z toho víc smutná

zrovna dnešní ráno