Démoni v mé hlavě mě tiše ovládají,
přemáhám se je nevnímat
ač tak, i když nechci, mou duši rozkrádají
proč byl na mě položen mat.
Jsem sama nebo se tak aspoň cítím,
vše co jsem znala, je už dávno pryč
tohle vše jsou mé pocity co sdílím
a ty mi jen povíš buď silná a hlavu svou vztyč.
Mám být tím, co každý po mě žádá
silná, nezávislá osoba, co dokáže žít,
tak proč si připadám spíš druhořadá
jen nicota ženy, co umí dokola snít.
Spadám do smutku a přesto jdu dál
snažím se to neslyšet, ty hlasy
opravdu nestojí člověk ku mě opodál
zprvu jsme to my a pak už jsme samy.
Tak mi to řekni do očí, co si myslíš
já se pokosím to nějak vstřebat
nejsem už malá holka jak si myslíš,
jen se tě asi pokouším od sebe odehnat.
Věř mi, každej z nás si odžívá to svoje
každej už aspoň jednou podobný si řešil
na to nejlepší; koupit si tlustej sešit
a vypsat se tak ze-syrova, nechat svou mysl projet
se na tý horský dráze pořádně, vykřičet bolest ven
jsi lepší, než se vidíš teď, tak povol tísni třmen
a dovol sama sobě vidět se, tak jak bys vlastně chtěla
pak vyjdi ven z těch bludných míst, aby ses jinak uviděla :)
08.09.2024 19:11:28 | šuměnka