Až nad hlavami deštníky pokvetou

Na hladině s vodou tmavou
jak dívčí klín
vítr unáší kachny ke břehu
tam a zase zpět
leč v září už horské nádrže
téměř zejí prázdnotou
jen pár odvážných dívek
ještě vnoří nahá těla

Šípkové keře se zbarvily
Kristovou krví
když čas bránu podzimu otevírá
chlad se lepí na kůži
jako žhavý vosk že svíčky
první dešťovè kapky mi stékají z dlaní
jež obracím vstříc mrakům
jako prázdné nádoby

Jdu kalnou ulicí
a s každým krokem na mě hledí
několik párů očí louže
když tak prší po celý den
vím že podzimní splíny se
zarývají pod nehet
a proto čekám až lidem
nad hlavami deštníky pokvetou