Kulatiny

Kulatiny

Neuvěřitelné...
Už tři křížky...

U nedávno malé holčičky...

Kdysi plaché,
závislé na mamince...

Bylas tak drobounká,
křehkounká,
hodná...

Nechce se mi věřit, jak ten čas letí..

Za ty léta se z Tebe stala slečna
se stejnými vlastnostmi, akorát Tě život naučil probojovavat se tímto složitým světem.

Naučil Tě samostatnosti, pracovitosti, zodpovědnosti, vytrvalosti.
Předci Ti dali do vínku lásku k rodině,
z této lásky vznikla láska vzájemná.

Děkuji Ti, Danielko, že jsi...

Děkuji Ti, že Tvé srdíčko,
je na správném místě...

Děkuji Ti, že jsi se starala,
o svoji babičku,
o moji maminku
v nelehké době..

Děkuji Ti, za vytrvalost,
kterou máš v sobě,
bez ní,
by náš rodinný dům nežil...

Nechápu,
kde se bere v takovém málem, štíhlém tělíčku,
jako máš Ty, tolik síly...
Jsi neskutečný dříč...

Možná v nebíčku na Tebe dohlíží, dávají Ti sílu a chuť pokračovat...

Možná...

Nemáš to lehké, vím to...

Ale věř, až tato dřina skončí
a Ty si sedneš na křesílko do svého obýváku,
uvaříš si kafíčko ve své kuchyni, napustíš si vanu ve své koupelně
a voňavá bez omítky si lehneš na svou postýlku do své ložnice...

Potom si uvědomíš,
co všechno jsi sama dokázala...

Svým dětem budeš vyprávět,
že v tomto domě se pekl za války chleba...
Že tady žila celá tvá rodina
od praprapředků,
až po mladší generaci...

Budeš je houpat na klíně,
tak jak to dělával Tvůj dědeček...

Budeš jim péct úžasné koláčky,
jak to dělávála Tvá babička...

A budeš jim předávat lásku,
jakou jsi dostávala od všech v domě.

Já se budu houpat v křesílku
a budu sledovat,
jak Vám to hezky klape...

Ten krásný pohled mám před očima...
Ten krásný pocit budeš mít v srdíčku.

Moc Ti to přeji...

Tak borůvko moje, neztrácej naději
a užívej si života.
Jsi mladá, krásná, sexy holka
sice malinká,
ale co je malé, to je milé...

A to, že po Tobě chtějí občanku,
když kupuješ alkohol,
z toho si hlavu nelámej.
To je pocta, že vypadáš na sedmnáct...

Také Ti přeji k těm kulatinám
hlavně zdraví, to je nejcennější,
štěstí, bez toho by to zdraví nebylo,
lásku, třeba takovou jakou popisuje
Shakespeare...
A až Ti na vlasy sedne ten mráz
a buseš šťastná,
věř budu štěstím plakat s Tebou....

Mám Tě ráda, Danielko...