Paradox spěchu

Teď pospíchám

vidím jen obrysy včerejších dnů

teď pospíchám

cítím jen stíny mých včerejších snů

teď pospíchám

a mám co jen mám

a víc snad už nečekám

však stále pospíchám.

Teď pospíchám

vidím jen na čele vrásky

teď pospíchám

z toho co zbylo z včerejší lásky

znám jen znám

a zatím opět pospíchám

a více lásky

zase jednou dostal zpátky

snad proto si víc na bedra nakládám

a pro změnu, co myslíte?

zase jenom pospíchám...