plyšová pouta

Chtěla bych mít odvahu

zpřetrhat svá pouta z plyše,

kdo mi ale zaručí,

že mé srdce nedodýše? ...

 

Poutána jsem přívětivě, -

a mne koneckonců těší,

když mi zájem prokazuje,

jakkoli spolu s tím hřeším.

 

Hrdinou jsem dnešní doby;

odvahu jsem, čert ví kde,

bez neviny pozbyla.

Vy to také nevíte? ...

 

Pravdou je, že milejší mi

sama s ním být nežli bez.

...Jako by mé srdce předlo:

pro pohodlí nezvítěz.

 

Je to bídné, proti sobě

dál a vytrvale jít.

Je to smutné, jak se pravda

lží dá krásně obejít.

 

Je mi teskno, zpomínám-li

s vědomím, že jednou jen;

duše radši bude smutně

prožívat svůj dávný sen.

 

Předtuchu mám: štěstí naše

nemá dlouhé trvání.

Pověz mi, proč prodlužuji

svého času mrhání? ...