Návštěvy kdysi...

Návštěvy kdysi... 

Těšila jsem se,
jako malé dítě na zmrzlinu...

Těšila jsem se, až budu blízko těch,
co založili mou rodinu...

Jejich přítomnost, žhavila srdce...
Jejich láska, neznalá hranice...

Vděčná jsem za čas, jenž patřil pro ně.
Žili totiž se mnou ve společném domě...

Jejich blízkost, rozžhavila každý krb...

Vzpomínky jsou tak silné,
že já vnučka, neteř, dcera,
vzhlížím k nebi, klaním se,
a děkuji Bohu,
že jsem s nimi mohla žít....

Děkuji, andílci...