Ospalá vílka

Vnitřní víla na podzim zesláblá

prosta pohodlí a dobrých slov, 

jí věnovaných myšlenek od lidí, 

chřadne a já spolu s ní, 

slábneme jako zežloutlé listí, 

předurčeny k pádu, dolů, k zemi, 

pavouk nás do sítě nezachytí, 

proklouzneme mu bez ozvěny, 

už o nás víckrát nezaslechne... 

jen vítr v koruně zaševelil, 

a my už plánujeme svoje konce, 

však ještě je čas se odvrátit, 

zavřít oči a spočinout pod peřinou, 

nechť máme dost sil až do zimy.