Vyčerpání

Beru věci tak jak jsou,

jenom s touhle věcí,

s tou se prostě nesmířím,

a porazit ji taky nedokážu,

utíkám za hory, za doly,

před ní do úkrytu,

obalená ve vnitřním nářku,

zaslepená touhou cítit solodaritu a lásku, 

ale s vnitřním chtěním, pořád chci, 

chci a moc,

i přes ztráty a nebezpečí, 

jen z té války občas raději zdrhnu, 

dříve než schytám poranění, 

aniž bych varovala zbylé strany, 

otočím se a odcházím, 

dokud zase nechci moc, tolik, 

že to překoná míru všeho vyčerpaní.