Citím

Důvěra a cit je tenký led,
na tom mém málokdo bruslí,
podpírám a držím za ruku…
Ty, co zaslouží si více štěstí.

Vím, jak bolí pády na zem,
tak sleduji, kam druzí šlapou,
svět se ze mě neposere…
vážím si těch, co mě chápou.

Málo mluvím a více naslouchám,
neříkám víc, než bych měla…
svoje pocity do veršů vkládám,
když přijde slabost… mého těla…