Domov - fragmenty
Domov - fragmenty
Kohouti, mrzutí z rána
klovou do strnulých šíjí.
V pokoji rytíř v pyžamu.
Pokouší se nasadit hlavu,
přes noc odloženou na polštář.
Rámy ramen oše(třovatele)k
kryjí polonahé stíny.
Oteklým nohám natahují
ze všech sil elastické punčochy.
Vozíčky rolují chodbou
za vůní nedělní melty.
Pan M. u dveří salutuje.
Rozdrobená střídka,
neklidné ruce na kostce stolu.
Každý sní to své.
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Díky, malé srdce. Myslím, že máš srdce dost velké - když jsi zvládal tohle pracoviště. Měj se dobře a díky, kolego.
16.02.2025 10:53:10 | Gora
Pracoval jsem čtyři roky na JIS na neurochirurgii jako zdravotní bratr a tak mi tato báseň je jakási blízká.
10.02.2025 23:00:53 | malé srdce
Klobouk dolů před lidmi, kteří se starají o nemohoucí staré lidi.
Měla jsem doma dva roky nemohoucí maminku, a vím co to obnáší...
14.01.2025 20:58:11 | Marťas9
Když máš povolání: zdravotní sestra, tak tě život "zaměstná" v různých obměnách stále téhož oboru...
14.01.2025 21:28:42 | Gora
Líbí se mi Tvůj poetický pohled.....Tvé střípky dělají onen prostor laskavější.Ji.
14.01.2025 20:34:53 | jitoush
Zajímavý konec.
14.01.2025 18:39:52 | ředitel
každý sní to své
nejen v domě pro seniory
a každý SNÍ to své
páč co si navařil - to vsouká do své nory :)
14.01.2025 08:52:51 | šuměnka
šuměnko, děkuju... sní a SNÍ - sny jsou přerušeny buzením po čtvrté ráno, mytím, převlékáním, stlaním - jen proto, aby noční směna předala ranní směně v 6 "domov" čistý...
14.01.2025 09:35:24 | Gora
