Pro zázraky

Býváš jako jarní vánek,
jenže venku číhá krutá zima,
chtěla jsi zůstat doma,
ale musíš tam,
přestože tě nikdo nevyhnal,
kousla ses, sama,
navlékla do teplého svetru,
abys přes něj přehodila tenký kabát,
nejsi na to drsno připravená,
jen trochu zafouká,
snažíš se vítr setřást,
a máš chuť odletět pryč,
do teplých nebo aspoň
teplejších krajů, ale uvnitř,
tiše toužíš po sněhu,
mrazu že až praští,
i přes chlad ve tvých kostech,
ve tvém těle, které zkřehlo,
kdy by to mělo smysl,
umírat pro zázraky...