Večernice
Večernice
Když se den soudí s nocí,
sílí mé volání po pomoci,
blažen ten kdo v šeru vesel,
mu slunce září i v temný čas.
Já do stínu svého sám jsem vešel,
v něm němý jsem uvězněn.
Ač snažím se uniknout,
mysl má vrátí mě do pekla zas.
Spánkem se protrhám jak dírou v plotě,
provazy myšlenek spoután jsem o samotě,
Až s rozbřeskem ptáci se rozletí,
pak zmizí mé tíživé prokletí.
V den nový se obracím s nadějí slunce.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Dílo s krásným názvem "Večernice" přináší do současné poezie jemnou nenucenou melancholii okamžiku. Pocitově je dílo velice hezky vyjádřeno. Příroda je zde důležitým nástrojem pro vyjádření záměru básně.
Silné stránky básně: Zádumčivá vizualizace a povedené metafory, např. „Spánkem se protrhám jak dírou v plotě“ nebo „provazy myšlenek spoután jsem o samotě“ Opravdu moc hezké.
Báseň je promyšlená a dobře vybudovaná – jedno navazuje na druhé. Tato vzájemně se propojující stránka básně je pro mne osobně velice zajímavá a přitažlivá.
Vizuální prvky jsou založené nejen na povedených metaforách, ale i na přírodních zákonitostech jako je den, noc a šero, kdy ve čtenáři může evokovat bytostně prožívané stádia lidského života zakotveného ve hmotě času.
Den = život
Noc = smrt
Šero = umírání
Stín = nemoc (vězení)
Poučná sdělení v básni: „blažen ten kdo v šeru vesel“ = Radost léčí… nebo „Já do stínu svého sám jsem vešel, v něm němý jsem uvězněn.“ = Kdo se nechá spoutat stínem, bývá chycen.
Celkové hodnocení: Pěkná vnitřní konstrukce básně s nádhernými vizualizačními prvkami a hezkými metaforami.
Celková známka: 7/10
24.01.2025 20:29:41 | malé srdce
