Anotace: ---
Les je sám
bouřkou
pokořený
po kořeny
svlékla mu kůru
černou spáleninu ohanbí
popsala bez hany
Braillovým písmem
_________________
Tmou padá listí
jak ladně se snáší po svých i cizích stínech
dál a dál
i s tím vším okolo
naučils mě lhát
všechny ty tisíckrát
vykroužené piruety
schovávám v botách spolu se znetvořenými palci
o krvi nemluvím
bílá je pro slabochy řekls ztratíš víru
Pohladím tě. Něžně.
Černou hlínou za nehtama. Klínem mezi parožím.
Voníš po ohni a
nespisovně po sladový whisky voníš
jako nekonečná definice smutku
(utkám ti z něj teplý svetr)
nejsou to jiskry úlet útěk smrt podaná snítka cesmíny
spíš
vítr a svatební šaty do zimy
Co autor, autorka to originální tvorba. Bohužel nerozumím námětu,asi jediný. Omlouvám se
12.05.2025 21:43:37 | Admirál
Úvod je o bouřce, která prošla lesem. Pamatuju se všechno, na toto nejde zapomenout. Šla se psy, obloha pomalu měnila barvu, je to jako když modrou namícháš se sírou, přijde mi. No a najednou ztichli všichni ptáci. Bylo ticho. A vedle mě se začaly pohybovat větve náletu, jako když někdo pročesává prsty a hledá. Přišlo mi, že mne. A pak udeřila. Do dubu před námi. Psi utekli a mi začal v kapse hrát mobil. Měla strašný strach. Čapnula si na špičky a dala ruce před sebe a nehýbala se. Dlouho. Pak popošla. Dub byl na jedné straně černý a vysvlečený z kůry i s jednou větví, která trčela dolů jako ruka. Mám ji doma, je až po strop jako strom a jsou na ní spáleniny, ptačí budka a hnízdo. Další část je o lese, je plný zvířat a lidí. Tam už patří jiná fotka, spala v něm den před Štědrým dnem, byla vánice, Bivojek a myšlenky... Děkuji za návštěvu. :o)
13.05.2025 09:06:32 | Philogyny1
četla jsem s potěšením
30.01.2025 13:31:18 | nehledaná
Vždycky, když čtu takový komentář, tak mám tichou radost. A kdo by ji neměl, že...Děkuji.
03.02.2025 15:07:38 | Philogyny1