Mezi světem

Jakoby vzduch v ústech hořkl
jakoby se svět přetrhl ve dví
ani ti ptáci nejsou svobodní
a určitě nenavštívíš
každou malou čajovnu
na východ od Myanmaru
A co si budeš přát až naposledy vydechneš
snad kousek čokolády zabalené ve staniolu?
Snad hrsti plné slunečnic?
Snad vidět oceán
jak křičí a svíjí se?
Snad vědět, že se mají všichni mizerně?

Kdo by to měl tušit
je to jako volání sirén
jako slzy velbryb
jako procházet se na druhém konci rovníku
jsi cítit deštěm
a já včera v noci slyšel venku žáby
jak si říkají, že nejhorší je pozdě
a nejhorší rozhodnutí je žádné
než se ponořily zpět na dno jezírka