..Wood.Wide.Web..

 

 

Hluboko pod zemí se rozprostírá staré Vědomí…

 

Zvětvená vlákna map, co nikdo nerozplete

Tichá řeč mycelií – svět, co ve svém vlastním světě

stává se kolektivním organismem spórů pod stromy,

kdy šepot plísní podpírá a stráží les, jak ruce neviditelna

přenáší živiny a informace s ochranou - soudržnost citelná!

 

Kořeny stromů se jich dotýkají jako prsty v temnotě…

 

Sdílí hlad, paměť, ticho, aniž zahlédnou kdy světla paprsek

Spoje jsou jako mosty mezi rozpadem a zrozením skrz věk

v zetlelém listí kostí času  - tam tajné zprávy proudí v jednotě;

kdo umírá a kdo se rodí, kdo sílu potřebuje, kdo ji vrátí zpět?

Jazykem matky.Země napříč plochou, dokáží sobě rozumět!

 

To nejsou houby „pouhé“: jich role v ekosystému je fascinující!

 

Přítomny v půdě, v plicích - v dechu planety se nesou všady

Jsou symbiotické i parazitické – odlesk i stín zároveň mluvící

jakýmsi moudrem daným, co zjevně nemyslí, a přesto ví si rady!

učí nás o tom: že každý rozpad je vždy nový začátek a naopak to samé

 

To spojení si příliš nepamatujem´, ač jsme ho neztratili - bloudící.

Tak málo toho chápeme a známe...