Povaha
Povaha
Anotace: ***
Sbírka: Nerozumiem tvojej tme
matka
a dcéra s handicapom
očakáva sa trápenie
smútok
beznádej
kvapkami obdivu vyplachujeme
pohľady plné súcitu
sme spokojné a veselé
čo nevidíte?
tak veľmi som si priala
verila a bola
ona nie
nepresvedčí ma
že príčinou je vozík
len ako
to dokázať jej
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk05.03.2025 15:54:08 J's ..
Jestli příčinou není vozík, mohl by to být např. kolemjdoucí mladík, kterého zahlédla
nebo něco, co má vliv na utváření povahy v dané situaci*
05.03.2025 19:37:46 gabenka
vieš, je jednoduchšie hodiť všetko na vozík...myslím si, že extrémne výkyvy nálad by mala aj bez neho a
vitaj u mňa J´s
03.03.2025 18:37:45 cappuccinogirl
Dílo jsi nazvala "povaha"... máš vysledováno, nacítěno a víš své...
Jedna moje dcerka má povahu po mně, druhá po otci... a ta mi dává zabrat a i když se snažím vyvažovat, jde jen něco - takže sem se musela smířit s tím, že co zvládnem, zvládnem - a nad zbytkem (po čase, až obě vydejcháme) rukou mávnem:-)
Spoustu věcí bychom my mámy chtěly jinak, zvlášť pokud jde o děti, toje citlivý místečko, ale někdy je potřeba tu bílou vlajku příměří, hozenej ručník do ringu - s něčím nehnem... to musej ty naše "děti" - na mnoho věcí si přijdou, tak jako my jsme si přicházely:-)**
03.03.2025 11:14:02 šerý
Každý máme ve vlnách života občasné splíny. Pokud je máme před "barierou" o to je přirozeně složitější. Si pamatuji někdy loni listopadu. kdy na autobusové zastávce jsem chtěl pomoci nastoupit jednomu vozíčkáři po bavorském obrubníku do vozu. Jeho nerudná vehementní reakce a ohnání se paží mě nemile překvapila. Autobus se rozjel a já zůstal stát dva metry od něho. Mlčeli jsme. Pojednou na mě vozíčkář pohlédl, usmál se, a pravil chlácholivým hlasem. "Pane děkuji vám. Ale víte, i my vozíčkáři máme řidičský průkaz a poradíme si."
A bylo to! Někdy ruku v ruce smíření se s osudem a hrdost.
Hezký den, Gábinko*
