Dva, co nás zvou k tanci

Moc pěkně napsáno, milá Fany :-)*
Radost i smutek - bohužel-dva nerozluční "přátelé" života... :-)

13.04.2025 10:23:36 | Ondra

1

:-) moc pěkně děkuju, Ondro milý, jj, je to přesně tak - nerozluční . . .

13.04.2025 10:25:21 | Fany

Ano - navždy... ALE je skvělé, pokud je radost velký brácha malililililinkého smutku ;-)* :-))

13.04.2025 10:28:38 | Ondra

1

:-) bezva jsi to vymyslel, to nemá chybu :-)!

13.04.2025 10:31:43 | Fany

;-) :-)*

13.04.2025 10:35:42 | Ondra

:-))

13.04.2025 10:46:38 | Fany

:-)

04.04.2025 20:03:36 | Ruda Štola

:-) netřeba víc, díky moc, Rudo :-)!

13.04.2025 09:51:57 | Fany

Musíš si už konečně vybrat, Fany, a jednoho z nich prostě poslat do prdele!
:-)

04.04.2025 20:00:33 | Ž.l.u.ť.á.k.

:-) jé, Žluťáčku, tak tahle možnost mě fakt nenapadla, a přitom je to tak jednoduchý :-))! Jsi mě rozesmál, díky moc :-)!

13.04.2025 09:52:59 | Fany

V tanci je ladnost i krása. Když nám hudba hodí laso a vyvleče na parket. Když uchopím tě a tvé ženská tělo prsy zavlní. Plodíme rozkoš, jak roztančené koruny jabloní.
Zahnal jsem tanečního soka! Sedím na židli u modrého parketu sám. Víš, milá. Jen pro nás dva, tóny písmenek. :-)

04.04.2025 14:04:28 | šerý

:-) oj, šeráčku, nejsi Ty náhodou tak trochu básník :-))! Díky moc :-)!

13.04.2025 09:54:01 | Fany

nálada bych i před tím skvělá

ale s tvou jarní - jsem ještě víc se do barev rozšuměla :))**

04.04.2025 08:13:55 | šuměnka

:-) tak to jsem moc ráda, šuměnko, že to takhle vidíš :-)! Díky a měj se hezky :-)!

13.04.2025 09:55:31 | Fany