Lucy

Nejsi jen jednou z žen
jsi více než jen tvar
Na jazyku se rozpouštíš
jako kapka kyseliny
a rozléváš se do všech koutů úst
a neuronů mého těla
abys mi mohla ukázat
co se skrývá pod závojem vědomí

Jako kolotočář, co kouří cigaretu
v blikající boudě před autodromem
a za zvuků dětského křiku a hudby
mi odděluje mozek od míchy
aby sklouznul z páteře
a jen tak chvíli tiše plul v temnotě –
v temnotě, jakou cítí mnich na chrámové hoře
jakou cítí muž ve svěrací kazajce
jakou cítí moucha namotaná v pavučině

Já se ale ničeho nebojím.
Vím, že to brzy skončí, že ano?
Tak si to jen zkusme užít
než se barvy zase stanou barvami
a přestanou býti šumem
abychom tak jednoduše nezapomněli
že všechno je jen tak křehké a krásné
jaké se nám to jeví být