Šeď života

Obloha je stařec
co si neholí šedý vous
a tak zarůstá, jak moje duše
černým plevelem
u prašné cesty se rodí mladé kopřivy
zatím však nežahnou
a jsou vhodné maximálně do nádivky

Ač je po ránu ztuhlá louka
po včerejším mrazu
Bůh kálel do vosího hnízda
kde bydlím
a můj život má jedovatá žihadla.

Sám osud zkoumá ve své laboratoři
před hradbou kádinek
a vlévá do nich lidská trápení a zmar
občas s nimi zatřepe
k pobavení všech
dokud z nebe nezačnou padat kameny
V zámeckém parku válí
skupina dětí sudy
a osud sedí na sudu
v němž jsem uvězněný