Přátelé

Přátelé

Přišli mí staří přátelé

něžně obklopili stůl

setřeli si z tváří pot a slzy

a smějí se

Smějeme se

v očích jiskřičky

snad návěje vína

slunce buší do slunečníků

a hřeje mě mezi lopatky

Cukají mi koutky

vedle mých starých přátel

A všichni se tak urputně snažíme

zachovat si tvář

probudit sám sebe

nebo možná usnout opět v sen

být jen jako hejno mušek

co krouží nad rybníkem

a nedotknout se hladiny



Hřeje mě slunce do zad

v přítomnosti starých přátel

Ale někomu

snad něco chybí

snad si nevšimli

že hladina klesla

a zatímco se staří přátelé smějí

někdo u vedlejšího stolu

připíjí na život

Já uzavřel dohodu

sám se sebou

že se nic nestane

když se na chvíli přestanu snažit

Autor Laxx159, 23.04.2025
Přečteno 85x
Tipy 10
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

s tím naprostý souhlas!

ono to přílišné snažení je beztak poznat a především;
- k ničemu podstatnému nevede - nemá ten patřičný ohlas

co Vesmír touží prožít - od jara do sklonku zim :DD

23.04.2025 09:10:51 | šuměnka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel