Přátelé

Přátelé

Přišli mí staří přátelé
něžně obklopili stůl
setřeli si z tváří pot a slzy
a smějí se
Smějeme se
v očích jiskřičky
snad návěje vína
slunce buší do slunečníků
a hřeje mě mezi lopatky
Cukají mi koutky
vedle mých starých přátel
A všichni se tak urputně snažíme
zachovat si tvář
probudit sám sebe
nebo možná usnout opět v sen
být jen jako hejno mušek
co krouží nad rybníkem
a nedotknout se hladiny

Hřeje mě slunce do zad
v přítomnosti starých přátel
Ale někomu
snad něco chybí
snad si nevšimli
že hladina klesla
a zatímco se staří přátelé smějí
někdo u vedlejšího stolu
připíjí na život
Já uzavřel dohodu
sám se sebou
že se nic nestane
když se na chvíli přestanu snažit

Autor Laxx159, 23.04.2025
Přečteno 122x
Tipy 12
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

s tím naprostý souhlas!

ono to přílišné snažení je beztak poznat a především;
- k ničemu podstatnému nevede - nemá ten patřičný ohlas

co Vesmír touží prožít - od jara do sklonku zim :DD

23.04.2025 09:10:51 | šuměnka

© 2004 - 2026 liter.cz v1.8.5 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel