Podivný nepokoj
Podivný nepokoj
Anotace: ...
tam kde se protnou náhlé city
ve smyslu roztoužených těl
jsou naše touhy, neukryty
vzplanou a shoří na popel
jen nemám rád, to milné rčení
ač nezabit - prý posílen
tomu snad věří, jenom tací
co prožili už spousty zel
život je souhrn reputací
každý má méně než by chtěl
mé alter ego, na poplach zvoní
prý to byl ale, dlouhý sen
z milosti lháno, teď, ale stojím
o jeden krátký - pravý sten
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk30.04.2025 01:20:14 janewe
Krásně se to čte, je tam jen pár chybiček, mylně s y a pár čárek mezi slůvky navíc
27.04.2025 23:09:33 cappuccinogirl
kde touhy v duši vryty jsou
tam city žijou, silný jsou!
kdo nezabit, ten může hubou v blátě ležet
však zase vstane, krkolomně rozejde se...zkusí běžet
a ono to půjde, ať má, co má
kdo touží po stenu, rád zavdá si a ochutná
od všeho zas...
a teď mi řekni - co víc mohlo by posíliti nás???:-)**
