Vernisáž

 

Vernisáž

 

A je to tu zas

a znova…

Přišel ten pravý čas,

kdy díla malířova

jsou měřítkem všech krás,

jež chybí duši čisté

a vypučí jak jaro; zeleným,

svěžím listem…

Tak do slov poezie váhavě se zavěsíš.

Ptáš se sama sebe: „Smím…?“

a odpověď zní: „Smíš…“

Co na tom, že pod okny hospod ptáci

se zlomeným vazem

hynou?

Co na tom; myšlenky letí jako blázen

a v nekonečné budoucnosti…

splynou?

Pak rozvine se bílý, letní květ.

Na sto, tisíc, nebo více let

a do poupěte nevrátíš ho nikdy,

nikdy zpět…