není od věci, sám sobě přiznat
že život bývá občas tryzna
je jako let na horské dráze
v úvratích leží na podlaze
vrátil sem všechno, co se vešlo
držet to v sobě, dál už nešlo
zkalený pohled jezulátka
ne lidi nejsou neviňátka
jsou mnohem více, něčím zvláštní
stoickým klidem plným vášní
věří, až téměř bez pochyby
smyšlenkám typu, coby kdyby
a když to, kdyby něco nese
každý se na něj ihned třese
přitom však stačí jen si přiznat
každého jednou kataklyzma
dožene a co pak
Na "kdyby" není moudré si hrát
co nestalo se, není, nebylo,
tím co je -měla bych se zabývat.
Jenže to "kdyby" je lákavý
a občas prostě vběhne do hlavy...
a kataklyzma neřeším
dřív než na můj úsměv vrhne stín
a co pak?
Kdybych o tom dnes přemýšlela,
byla by to hra na "kdyby"
a na kdyby není moudré si hrát
co nestalo se, není, nebylo,
tím co je - měla bych se zabývat.
Jenže...:-)
a máme tady kolovrátek:-)))*
30.04.2025 12:42:15 | cappuccinogirl
a co pak? no zamyslet se, co mi to má říci
a pokračovat ve vaření chuti - v hrnci pod poklicí :)
30.04.2025 05:51:39 | šuměnka
Líbí se mi, že píšeš ve verších, lidi jsou opravdu zvláštní, je to obsáhlé téma
30.04.2025 01:12:45 | janewe